Dobrý den jmenuji se Alma a jsem matkou dvanáctileté dcery jménem Carmella. Dceru jsem tak pojmenovala kvůli originalitě tohoto jména. Bohužel, když jsem pro dceru vybrala toto jméno neuvědomila jsem si, že kvůli němu v budoucnu může schytat posměch. Já sama, když jsem byla malá jsem se potýkala s šikanou kvůli svému jménu Alma. Hned první den co jsem nastoupila do první třídy při představování jsem schytala posměch. Do školky jsem totiž chodila
jinde než do školy a nikoho z mích nových spolužáků a spolužaček jsem neznala. Následně celou první třídu se mi všichni posmívali a přezdívali mi Palmo,Farmo,Palmíno,Almíno,P alomíno...A, když jsem řekla, že až budu velká chci být kosmonautka(od tohoto snu jsem dávno upustila, nyní pracuji jako účetní) začali mi říkat Almonautko nebo Palmonautko. Já jsem z toho měla deprese, každým dnem jsem se hroutila. Každý rok na
základce spolužáci a spolužačky přidávali nové přezdívky na mou adresu. Rok před koncem na základce jsi mích častých psychických stavů a výkyvů začali všímat mí rodiče. Já už jsem to nemohla vydržet a tak jsem se jim svěřila. Vzali mě k psychologovi a ten doporučil změnu křestního jména. A tak se taky stalo. Rodiče mne nechali přejmenovat na jméno Miroslava. Díky změně jména a psychologovi jsem se z depresí dostala. Poslední rok na základce mě deprese a psychické stavy popadly znovu. Pamatuju si jak první den toho školního roku na mě, po příchodu do šatny všichni v šatně přítomni s výsměchem v hlase zvolali :,,Tak co Almice Palmice,jak ses měla o prázdninách?!" Já se na ně otočila a odvážně pronesla:,,Já už nejsem Almice Palmice, já jsem Miroslava!" Zpráva o změně mého jména je zaskočila, ovšem novým jménem mi začat neříkali. Až moc jim chybělo to, že se nemají komu posmívat a tak mi pořád přezdívali přezdívkami odvozenými od jména Alma. Tentokrát
jsem se rodičům svěřila sama. Máma a táta mě opět vzali k tomu samému psychologovi jako před tím. Psycholog mi pomohl naučit se ignorovat ,,posměvače", dostal mně z depresí a dodal mi sebedůvěru. Rozhodla jsem se nechat se znovu přejmenovat zpátky na Almu a ,,posměvače" jsem ignorovala. Jsem mámě a tátovi dodnes vděčná za to, že mě k psychologovi vzali! Na škole na, kterou jsem zamířila po základce na mně čekalo příjemné překvapení: nikdo nic neměl proti mému jménu! Dokonce ani na dalších školách na, kterých jsem studovala proti tomu jak mě naši pojmenovali, nikdo nic neměl.
Teď pojďme zpátky ke Carmelle. Potýká se s něčím podobným jako jsem se potýkala já. Možná ještě s něčím horším než já. Carmella je nádherná dívenka, která se ovšem bohužel potýká s anoreksií. A to jenom kvůli jejímu jménu. Když nastoupila na základku okamžitě jí všichni začali snad pokaždé, když ji někde potkali bez mého doprovodu říkat větu:,,Tlustá Karamela,která ráda pojídá Karamely.Carmellka v té době ovšem vůbec tlustá nebyla a teď také není. To, že trpí anorexií jsem poznala podle toho, že vůbec nejedla a, když už jedla tak strašně moc a potom zvracela na záchodě. Pod záminkou, že jdeme nakoupit jsem ji dovedla k psychologovy do ordinace. Já už jsem mu předem po telefonu řekla co se mi na dcerce nezdá. Do ordinace nejdřív pustil jen dceru. Byli tam asi dvě hodiny a já mezitím čekala v čekárně. Když mě psycholog do ordinace pustil spatřila jsem hlasitě vzlykající Carmellu jak sedí v křesle. Když mě v ordinaci spatřila vstala a silně mě obejmula. Následně mi psycholog sdělil její diagnozu a probral se mnou všechny důležité věci ohledně dceřiny léčby. Carmella se nyní léčí z anorexie. Několikrát týdne navštěvujeme psychologa a Carmella začíná znovu nabírat na váze. Jméno Carmella bych dřív ohodnotila pěti hvězdičkami, ale teď ho ohodnotím jen jednou, protože zničilo mé dceři život.
Děkuji za pochopení
Alma Prstencovitá

Dobrý den, Paní Prstencovitá.
Píšete o tom, že jste svou dceru pojmenovala neobvyklým jménem a nenapadlo vás, že kvůli svému jménu může mít v bodoucnu problémy. Dále v článku zmiňujete, že vás na základní škole šikanovali právě kvůli vašemu jménu. Myslím si, že jste udělala dobře, když jste dceru a její chování delší dobu sledovala a oslovila jste psychologa. Dobře jste také udělala, když jste dceři neřekla, že jdete k psychologovi a použila záminku společného nákupu s dcerou, protože když se většina dětí dozví, že jdou navštívit psychologa začnou se vztekat a odmlouvat. Dobře také je, že dceru v léčbě podporujete a její nemoc neházíte za hlavu. S anoreksií sice zkušenost nemáte, ale s šikanou ano. Díky tomu jistě víte jak hrozné to je a dceře se snažíte co nejvíc pomoct a být jí oporou.
Celkově si myslím, že jednáte dobře.
Přeji uzdravení dceři a vám krásné letní dny.
Julie Princíková

Dobrý den, paní Prstencovitá.
Je mi vás a vaší dcerky upřímně líto.
Já osobně jsem se s šikanou ani žádnými jinými psychickými problémy nesetkala a mé tři dcery také ne.
Dokážu si sice představit jak hrozné to musí být, ale nikdy jsem to nezažila. Když to člověk zažívá je to ještě horší než i v těch nejhroznějších představách. Jde vidět, že jste ohromně odvážná a psychicky silná žena, která se nikdy nevzdává ani v těch nejhorších životních situacích jaké se člověku můžou stát. Poskytujete ohromnou podporu své dceři, která se právě nachází v nelehké životní situaci a její nemoc neházíte za hlavu. Takových žen jako jste vy by si měl život vážit nejvíc. Vřele souhlasím s názorem Paní psycholožky Princíkové.
Přeji Carmellce brzké uzdravení a vám ať jste pořád taková jaká jste!

Moc vám děkuji za pozitivní ohlasy.
Podpora od ostatních je pro mne v této nelehké životní situaci velice důležitá.
Děkuji také za přání brzkého uzdravení pro Carmellku.
Ještě jednou za vše mockrát děkuji!
Alma Prstencovitá